CHCI SE PORADIT
Zajímá vás, jak si vybudovat zdravé rodinné finance? Využijte odborných
služeb našich poradců či finančního analytika, jsme tu pro Vás.
Chyba: Vyplňte své jméno.
Chyba: Vyplňte telefon v platném formátu.
Chyba: Vyplňte email v platném formátu.
Chyba: Toto pole nesmí být vyplněné (ochrana proti robotům).
Ozveme se vám nejbližší pracovní den po odeslání formuláře.

Zpracování osobních údajů
CHCI DOSTÁVAT NOVINKY NA EMAIL
Vítáme Vás mezi odběrateli aktuálních a užitečných rad ze světa financí a věříme,
že námi poskytované informace pomohou zajistit si dlouhodobé finanční zdraví vám i vaší rodině.
Chyba: Vyplňte email v platném formátu.
Chyba: Vyplňte své jméno.
Chyba: Toto pole nesmí být vyplněné (ochrana proti robotům).


Zpracování osobních údajů

Děsivá teorie důchodové reformy

5 minut čtení
Pokud by bylo investování v Důchodovém spoření povinné (jak také v původním návrhu být mělo), účastník by začal v 18 letech. Do starobního důchodu (dle dnešních pravidel) by měl odejít až v 70 letech věku. Jeho hrubý příjem by činil 26 000 Kč měsíčně a v Důchodovém spoření by dynamickým investováním (cca 5 % p.a.) získal cca 3 400 000 Kč.

Pokud by si klient vybral možnost čerpání na 20 let, ročně by získal 170 000 Kč (cca 14 200 Kč/měs.). Společně se státním důchodem 12 500 Kč by se tak jednalo o částku 26 700 Kč měsíčně. Průměrný věk dožití v ČR je 85 let, teoreticky tedy 15 let na čerpání naspořených prostředků. Za tohoto předpokladu by zbytek prostředků (850 000 Kč) přešel do Důchodového spoření jeho dítěte (dětí).
Pokud by měl účastník spoření 2 děti ve 30 letech věku (pro zjednodušení výpočtu), každému z nich by ve druhém pilíři připadlo 425 000 Kč v jejich 55 letech věku.

Počítejme, že by oba potomci měli stejné možnosti a jako jejich otec a vydělávali 26 000 Kč hrubého od 18 let věku a důchodu mohli odejít také v 70 letech věku. V době přiznání starobního důchodu by tak měl každý z nich na kontě 11 766 000 Kč. Z toho vyplývá, že stát by tak mohl v klidu zrušit důchody z prvního pilíře a také upravit věk odchodu do starobního důchodu. Nikdo by totiž nedokázal vyčerpat veškeré naspořené prostředky. Jejich část by se tak vždy dědila a vytvářela tak zcela nový kapitál pro fondové investice.

Vycházíme z teoretických dat, proto byl samotný výpočet zhodnocení fondu idealizován na lineární 5 % roční růst, což v reálu vypadá u dynamické strategie investování zcela jinak (hodnota investice kolísá a o konečné hodnotě fondu na konci by rozhodoval stav trhu v době přijetí zděděné hodnoty fondu). Dále nebyly započítány náklady fondu a životní pojišťovny (která vyplácí naspořené prostředky) a co je nejdůležitější, není zde kalkulováno s vlivem inflace. Pokud by byla průměrná inflace 2,5 %, z oněch 20 000 Kč čistého, které by účastník měl, by se stalo do jeho 70 let cca 60 000 Kč.

V praxi by tedy vše vypadalo zcela jinak. Věk odchodu do důchodu by se protahoval tolik, že minimálně 2 generace by pracovaly téměř do smrti a jejich hodnotu fondu by pokaždé zdědily jejich děti. Až třetí generace by měla naspořeno tolik, aby mohla odejít do důchodu. Podle toho, jakou částku by bylo možné zdědit po svých rodičích, by se mohla postupně snižovat výše státního důchodu, až do úplného zániku prvního pilíře. Celý penzijní systém by poté stál pouze na tom, kolik kdo má na svém důchodovém fondu. Stát by se tak zbavil velké „černé díry“, kterou dnes důchodový systém bez pochyby je. Ovšem hůře by na tom byli jeho občané. Kdo by chtěl být v generaci určené k upracování se k smrti?

Další velkou mezerou je situace, kdy je v rodině více než 2 děti. A tou poslední a nejvážnější je možnost, že se živitel rodiny dostane do exekuce a přijde o celou hodnotu fondu. Znamenalo by pak, že jeho potomci a vnuci budou muset pracovat do smrti díky jeho chybě nebo špatnému rozhodnutí?

Správnou filozofií rozhodně je, že na příjmu v důchodovém věku by se měl každý podílet. Zrušení státního důchodu však není úplně šťastným řešením, stačilo by odpovědnost za budoucí příjmy rozložit mezi stát a samotné občany. I ti by však měli pochopit, že rezervy neznamenají možnost utratit je, ale jsou šancí na budoucí příjmy a kvalitní životní standard.
Michal Rückel, MBA
18. března 2015 napsal Michal Rückel, MBA
do kategorie Vytváření finanční rezervy

Hodnocení výkonnosti penzijních fondů za rok 2014

5 minut čtení